Údolí Ohře
Hluboký kaňon řeky Ohře v žulovém masivu mezi Loktem a Doubím při severním okraji Slavkovského lesa patří k nejkrásnějším přírodním partiím Karlovarska. Nachází se v něm řada skalních útvarů, mezi nimiž vynikají Svatošské skály.
Skalní město tyčící se nad levým břehem řeky do výše až 50 m je od poloviny 19. století oblíbeným výletním cílem karlovarských lázeňských hostů. Je opředeno řadou pověstí o Janu Svatošovi. Podle některých se jako smrtelník zpronevěřil vodní víle a ta ho ve svatební den i s celým průvodem zaklela. Podle jiných byl spolčen s ďáblem, a když ho odmítla jeho vyvolená, zaklel celý její svatební průvod a sám byl pohlcen burácejícím vodním řeky Ohře.
Směrem od visuté lávky přes Ohři po proudu řeky stojí kamenný Kapucín, Ministranti, Nevěsta se Ženichem, Páter, Svědkové, Muzikanti, Tchán, Tchyně a Zámek. V době romantismu inspiroval příběh mnohé umělce k literárnímu a dramatickému ztvárnění (J. W. Goethe, T. Körner, Ch. H. Spiess, E. A. Mužík, bratři J. a W. Grimmové). Jindřich Marschner vypráví legendu o Janu Svatošovi ve své nejznámější opeře Hans Heiling, která byla v roce 1833 uvedena v berlínské Dvorní opeře. Příběh ovlivnil i zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, který byl několikrát v Karlových Varech na léčení. O výjimečnosti skalního útvaru svědčí to, že už v roce 1933 byl vyhlášen přírodní rezervací. Nyní má statut národní přírodní památky.
Skladba „Hans Heiling“ (Jan Svatoš) je považována za klíčové dílo romantické opery. Heinrich Marschner se díky ní stal jedním z předních operních skladatelů své doby. Od roku 1831 byl Marschner královským dvorním kapelníkem v Hannoveru, předtím hudebním ředitelem v Drážďanech a kapelníkem v Lipsku. Nejznámější melodii z předehry opery „Hans Heiling“ najdeme v 9. symfonii Antonína Dvořáka „Z Nového světa“, která měla premiéru v New Yorku v roce 1893. Dvořák tak po šedesáti letech připomněl Marschnera a jeho dílo.
Obrázky: