První písemné zmínky o minerálních pramenech v okolí Kynžvartu jsou datovány do roku 1454. K lázeňským účelům se léčivé vody bohaté oxidem uhličitým začaly využívat od 19. století. V roce 1822 z popudu knížete Metternicha je analyzoval švédský chemik Jakob Berzelius, který šest z nich doporučil k jímání. V roce 1856 začaly být prameny používány k vodoléčbě a v roce 1862 byly prohlášeny za léčivý přírodní zdroj. Roku 1864 byl zprovozněn první lázeňský dům Metternich (dnes Orlík) a postupně následovaly další. Sláva lázní vyvrcholila v polovině 20. století, dnes se zde v klidném a komorním prostředí léčí dětští pacienti s indikacemi onemocnění dýchacích cest, kožních onemocnění a nově i obezity a onemocnění ledvin a močových cest.
Kyselky vznikají v prostředí puklinového systému krystalinika Slavkovského lesa, které je zde budováno amfibolity, pararulami a žulami. V Kynžvartu jsou v současné době zachyceny čtyři prameny, z nichž tři jsou veřejně přístupné.
Prameny Helena a Viktor jsou zachyceny hlubokými vrty a vyvedeny do pitného pavilónku v parčíku před budovou Balneoprovozu. Jde o studené železnaté kyselky hydrogenuhličitano-vápenato-hořečnatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité.
Katastr: Lázně Kynžvart
Typ podle složení: prostá železnatá hydrogenuhličitano-vápenato-hořečnatá kyselka se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité
Teplota (°C): 8
Jímání: vrty
Obsah CO2 (mg/l): Helena 2560, Viktor 2162
Nadmořská výška (m n. m.): 693