Zaniklá obec Jelení (dř. Hirschenstand) byla založena jako hornická osada durynských a saských kolonistů. Ještě dávno předtím (snad už od 12. století) byly vypírány cínovcové krupky z náplavů Slatinného potoka a jeho přítoků. Někdy v 15. století přistoupila k rýžování i těžba primárních rud hornickým způsobem. Největší rozmach hornictví nastal ve druhé polovině 16. století, o čemž svědčí dochované zápisy v nejdecké horní knize. Doly a rýžoviště u Jelení nezanikly ani během třicetileté války, kdy protestantské exulanty hbitě nahradili noví důlní podnikatelé. Když v roce 1633 kupoval nejdecké panství hrabě Černín, byly v kupní smlouvě cínové doly uvedeny jako obzvláště důležitá položka.
Pozoruhodnou památkou na cínové dolování je rudní okrsek Jelení hlava (Hirschkopf), který se nachází na svazích kóty U Štoly (941,3 m), což je zalesněné návrší jihovýchodně od Jelení, strmě se zdvihající nad korytem od Slatinného potoka. Na ložisku se s několika přestávkami dolovalo až do poloviny 19. století.
Hlavní rudní pásmo má severozápadní směr a upadá strmě k JZ. Je až přes 20 m široké a sestává ze série greisenových žilek decimetrových mocností. Souběžně s ním probíhá dále k SV další greisenová zóna, která byla otevřena povrchovou dobývkou (Tagaushieb) o délce cca 320 m. Příčně k nim procházejí další rudonosné struktury - zhruba 15 m široká greisenová zóna na jihu a žíla Zelený jelen na severu ložiska. Nejbohatší zrudnění se vyskytovalo na křížení těchto pásem, kde byly založeny šachty Medvědí (Bärenzeche), Jánská (Johannizeche) a Jelení hlava (Hirschkopfzeche).