Dyleň (940 m) je nejzápadnější česká hora a jeden z nejvyšších vrcholů Českého lesa. Pro svou polohu v blízkosti západní hranice byla po dlouhou dobu veřejnosti nedostupná. V 60. letech minulého století bylo na vrcholu vybudováno vojenské stanoviště rádiového a radiotechnického průzkumu. V roce 1992 místo vojáci opustili, ale dva roky nato se vrcholový areál s betonovou věží stal soukromým majetkem a je opět nepřístupný.
Masiv Dyleně je nesmírně zajímavý geologicky, neboť směrem od severu k jihu zde dochází k postupnému metamorfnímu přechodu od fylitů přes dvojslídné svory (součást krušnohorské soustavy) až do pararul a migmatitů (součást tzv. moldanubika). Rostoucí stupeň metamorfózy se projevuje charakteristickými horninotvornými minerály - nejdříve se objevuje biotit, poté granát se staurolitem, andalusit, následně mizí chlorit, vzniká sillimanit na úkor muskovitu a nakonec se objevuje cordierit, který je při nejvyšší přeměně doprovázen draselným živcem. Ukázky páskovaných pararul můžete studovat na odvalech uranového dolu Dyleň.
Některé z uvedených minerálů tvoří vzácně i velké krystaly - ve skalách na dyleňských svazích lze najít červenohnědá zrna granátu, černé sloupečky staurolitu a zejména až 20 cm dlouhé krystaly narůžovělého andalusitu (často přeměněné na jemně šupinatou slídu). Granáty těžili podle pověstí už Benátčané a podle ověřených zpráv se v roce 1792 na západním svahu Dyleně dobývalo i zlato. Drobné zlatinky lze v písčitých nánosech potoků rýžovat i dnes.
Dnešního návštěvníka zaujmou především nevelká, avšak malebná skaliska, která jsou výsledkem mrazového zvětrávání a odnosu hornin ve čtvrtohorách. Vyskytují se roztroušeně v lesním porostu na temeni i svazích hory, většinou stranou turistických cest. Nejlépe přístupné jsou skalní útvary severně od vrcholku Dyleně, ve kterých se nachází i přes 5 m dlouhá nekrasová jeskyně se dvěma vchody.