Cesta vede od bývalé restaurace Sv. Linhart k východu. Míjí zbytky zdiva starého románského kostela Sv. Linharta, který tvořil základ staré osady zvané Obora (Tiergarten), a novější kapli (z roku 1838) téhož zasvěcení. Území bylo ve středověku součástí královské obory náležející k loketskému hradu.
Skalní podloží je zde budováno autometamorfovaným biotitickým granitem, středně zrnitým a místy porfyrickým. Kvartérní pokryv je v těchto místech tvořen deluviálními (svahovými) písčitými hlínami o mocnosti cca 2 - 3 m. Zajímavostí je výskyt drobného bazaltového tělesa východně od bývalé restaurace.
Pokračujeme k severovýchodu, míjíme Russelův srub a scházíme mírně dolů po svahu k velmi zvláštnímu místu zvanému Lesní Pobožnost a dále ke kamenné Knize. Od tohoto památníku se cesta kříží s lesní silničkou a pokračuje přes louku na okraji lesa, až vstoupí do nejzápadnější části lázeňské čtvrti – do Křižíkovy ulice se sanatoriem Mánes a konečně k tradiční výletní restauraci Malé Versailles. V okolí závěrečných partií této cesty vystupuje hrubozrnný autometamorfovaný granit v podobě malých skalek a uměle vytvořených defilé podél lesních cest.
Žuly karlovarského masívu utuhly před milióny let v několikakilometrové hloubce a při teplotě kolem 700 °C. Ze žhavotekuté horninové taveniny postupně krystalizovaly hlavní součásti: živec, křemen a slída. Tyto minerály dávají žule nezaměnitelnou zrnitou stavbu. Místo vzniku žulového magmatu leželo mnohem hlouběji, 20 až 40 km a možná ještě dál v zemském nitru. Při kolizi dvou velkých kontinentů - Gondwany a Laurasie - vznikly před asi 320 milióny let variské velehory. V jejich nitru docházelo k natavení hornin a vzniklé taveniny pomalu stoupaly do svrchní zemské kůry, kde utuhly. Na zemský povrch se dostaly až po milióny let trvajícím odnosu nadložních hornin.