Vrchovištní rašeliniště vznikají přeměnou rostlinných zbytků v kyselém prostředí v nepřítomnosti vzduchu. V nejvyšších partiích Krušných hor jsou velmi častá a pro zdejší obyvatele představovala odnepaměti možnost, jak se zásobit palivem na dlouhé tuhé zimy.
Největší rašeliniště v okolí Perninku se nachází na planině mezi Abertamy a Perninkem v místech nazývaných dříve „Bärringer Haad“ (Heide = vřesoviště). Toto rozsáhlé (téměř 40 hektarů) a zhruba tři metry mocné rašeliniště bylo využíváno už v 19. století a před druhou světovou válkou, velkoplošná těžba ale nastala až po ní a skončila teprve přednedávnem. V roce 1956 získal povolení k těžbě Státní statek Dolní Žďár, v roce 1961 převzala těžbu STS Toužim, která v ní pokračovala do roku 1995, a poté se zde angažovala firma HZ Binom z Toužimi. Podle odhadů bylo do roku 1997 vytěženo celkově 600 000 až 900 000 m3 rašeliny. Po zastavení těžby v roce 2008 provedla těžební společnost rekultivační práce, úpravu terénu a zalesnění.
Zatímco dřívější těžba rašeliny v malém pro domácí potřeby nijak výrazně nenarušila charakter rašeliniště a jeho ekosystém, protože rašeliniště stačila alespoň částečně dorůstat (rychlost jejich tvorby se pohybuje kolem 1 mm za rok), velkoplošná těžba po druhé světové válce, kdy se zdejší rašelina využívala zejména pro lázeňské účely a v zahrádkářství, se podepsala na často nevratném zničení mokřadních systémů. Rašeliniště mezi Perninkem a Abertamy bylo na třech čtvrtinách plochy vytěženo až na horninové podloží a o obnově původního systému zde i v důsledku zalesnění nelze uvažovat. Naštěstí alespoň malou část původního mokřadu se vzácnou florou a faunou se podařilo zachránit. Žije zde například tetřev, tetřívek či sova kulíšek nejmenší, z rostlin se tu vyskytuje například vlochyně, klikva, suchopýr nebo masožravá rosnatka okrouhlolistá.
Obr.:
1. Situace zastavení na trase
2. Dochovaná část rašeliniště
3. Historické foto: Výroba borek na rašeliništi u Perninku před druhou světovou válkou. Speciálním rašelinovým nožem nebo lopatou se rašelina nařezala na pásy, z nichž se pak vykrajovaly cihly (borky) o velikosti cca 10 x 10 x 35–45 cm. Pro jednu krušnohorskou domácnost bylo třeba pro topení na zimu připravit 15 až 20 tisíc borek.