Loketská žula a karlovarská dvojčata
Karlovarský masiv se skládá z různých typů žulových hornin. Ta v Lokti patří k nejstarším a je natolik charakteristická, že byla nazvána žulou loketskou. Hornina na první pohled zaujme velkými krystaly draselného živce. Ve většině případů nejde o jednotlivé krystaly, ale o srostlice dvou jedinců, tzv. dvojčata. Krystaly spolu nesrůstají nahodile, ale podle tzv. karlovarského zákona. Výsledkem je, že vypadají vždy stejně. Tuto mineralogickou zajímavost popsal v roce 1807 ve zvláštním pojednání o nerostech karlovarského okolí Johann Wolfgang Goethe. Loketskou žulu můžeme studovat přímo na hradním nádvoří, kde je navíc pronikána žilami jemnozrnného aplitu.
Goethe v Lokti
Většině návštěvníků Lokte je zdejší pobyt Johanna Wolfganga von Goethe známý spíše díky jeho popisu karlovarských dvojčat. Mnohem větší senzaci způsobily básníkovy námluvy s devatenáctiletou Ulrikou von Levetzow. Plané naděje ztroskotaly přesně v den jeho 74. narozenin v loketském hostinci „Bílý kůň“, kde Ulrike i její matka takovýto sňatek odmítly. „Fräulein zatím nemá chuť na vdávání,“ řekli diplomaticky. Bolest z této osobní prohry zpracoval Goethe ve své slavné milostné básni Elegie.
Obrázky: