První písemná zmínka o Královském Poříčí je listině z roku 1240. V ní král Václav I. přenechává řádu křížovníků s červenou hvězdou, založeném jeho sestrou Anežkou, správu nad sedleckým kostelem a jeho pobočkami v Lokti a Královském Poříčí. V loketské urbáři z roku 1522 je místo uvedeno v majetcích Šliků. Uhelná ložiska jsou v okolí známa od 17. století. Během třicetileté války zde došlo k velkém zemnímu požáru uhelné sloje.
Od roku 1850 je Královské Poříčí (tehdy Königswerth) samostatnou obcí. Od roku 1870 došlo k intenzivnímu rozvoji těžby uhlí. V obci sídlící uhelná společnost Britannia provozovala doly Marie I a II, Vilém a Jindřich.
Obr. 1: Důl Marie před likvidací (1993)
Obr. 2: Důl Vilém před likvidací (1980)
Obr. 3: Důl Jindřich před likvidací (1890)
V roce 1930 měla obec 1446 obyvatel, po vysídlení Čechů v roce 1939 to bylo 1324. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a město Königswerth bylo přejmenováno na Královské Poříčí.
Počátkem 90. let minulého století byl po sto letech provozu uzavřen důl Marie, který patřil k nejhlubším na Sokolovsku. Nyní provozuje společnost Sokolovská uhelná severovýchodně od obce velkolomy Jiří a Družba. Těžit se v nich má do roku 2030-2040, budou rekultivovány a zatopeny.
Hornické tradice připomíná i znak Královského Poříčí. Tvoří ho červeno-černě dělený štítě. V horním poli je zlatá koruna, v dolním stříbrná zkřížená hornická kladívka se zlatými topůrky.
Obr. 4: Znak obce
Pamětihodnostmi obce je románský kostel sv. Kunhuty z počátku 13. století a několik hrázděných staveb. Náves byla vyhlášena Vesnickou památkovou zónou. Oblíbeným turistickým cílem je statek Bernard.