Karlovy Vary

Lázně světového věhlasu

Karlovy Vary jsou spolu s dalšími 10 lázeňskými místy nadnárodní památkou světového dědictví UNESCO „Slavná lázeňská města Evropy“. Ve vývěrové zóně karlovarské zřídelní struktury je dokumentováno přes osmdesát aktivních jímacích objektů termominerální vody, z nichž 19 je osvědčeno za přírodní léčivé zdroje ve smyslu lázeňského zákona. Vývěrová zóna je zhruba 150 m široká a 1.700 m dlouhá.

Nejteplejším pramenem je Vřídlo o maximální teplotě 73,4 °C, z malých pramenů pak pramen knížete Václava s teplotou až 66,7 °C. Nejchladnějšími jsou naopak Sadový pramen s teplotou nepřevyšující 40 °C a Hadí pramen o průměrné teplotě 28 °C, ve kterém je však již vyvěrající terma ředěna poříční zvodní. Terma pramene Štěpánka vychládá během výstupu vrtem o hloubce 150 m k povrchu z původních 60 °C na dně vrtu až na 9 – 13 °C na přelivu.

Pro potřeby karlovarské komplexní lázeňské péče je termální voda od 80. let 20. století jímána zásadně vrty z hloubek přes 50 m. Šikmé vrty nahradily původní mělké jímání Vřídla, jehož hloubka nepřekročila cca 10 m. Menší prameny jsou zachyceny svislými vrty o hloubce od 4 do 37 m. Jímací vrty jsou vystrojené zárubnicemi ze speciální antikorozní oceli. Minerální inkrustace z horkých termálních vod (vřídlovec) představují při čerpání vody zvláštní problém. Během krátké doby mohou ucpat potrubí.

Obrázky:

  1. Johann Wolfgang Goethe navštívil Karlovy Vary čtyřikrát a prožil zde takřka tři roky života
  2. Pohled na trysku Vřídelní fontány. Termominerální voda je jímána vrtem BJ-70
  3. Na vrtu HJ-32A pod Zámeckou věží (v pozadí) došlo po zastižení hloubky 29,0 m v březnu 1981 k mohutné erupci proplyněné termální vody. Po vystrojení a zapažnicové cementaci byl vrt dovrtán do konečné hloubky 70,3 m