Viklan Dominik
Žula může být vlivem dlouhodobého působení zvětrávacích procesů ve čtvrtohorách často velmi hluboko chemicky a fyzikálně (mechanicky) rozložena. K intenzivnímu chemickému zvětrávání docházelo především v teplých a vlhkých klimatických podmínkách na konci křídy a ve starších třetihorách. V hloubce zvětrávacího profilu však probíhají také mechanické procesy (např. fyzikální rozpad povrchu horniny), které vytvářejí předpoklady pro chemické působení. Mechanické zvětrávání způsobuje rozpad horniny na štěrk a písek, tzv. eluvium. Eluviální zóny mohou být i více než 20 metrů mocné. Mechanické zvětrávání nad chemickým převažovalo hlavně v chladných obdobích čtvrtohor.
Půdy vzniklé na žulových eluviích jsou hrubě písčité a dobře propustné. Mají nízký obsah živin a kyselý charakter vede mimo jiné k rychlému vyplavování stopových prvků. Při zvětrávání půdotvorného substrátu dochází k uvolňování železa a hliníku z primárních minerálů a vzniku kambizemí (hnědých půd), charakteristických hnědým zbarvením profilu.
Zvětrávání postupuje podle přirozených puklin v hornině, takže v rozpadavém eluviu zůstávají zachovaná pevnější jádra. Při erozi dochází k odnosu zvětralých svrchních partií a odhalení nezvětralých žulových jader. Ta pak zůstávají na zemském povrchu jako balvany. Balvany se mohou vyskytovat jednotlivě, ve skupinách nebo tvořit kamenná stáda a kamenná moře. Žulové balvany byly v minulosti ničeny buď jako překážka při obdělávání půdy, nebo jako zdroj stavebního kamene. Do současnosti se jich v naší přírodě zachoval pouze zlomek. Jsou považovány za významné krajinné prvky a oblíbené turistické cíle.
Viklan u Javorné lákal místní občany i karlovarské lázeňské hosty již od 18. století. Osamocený oblý balvan se pyšní hmotností přes 20 tun. Na podkladu leží jen malou ploškou a dříve ho proto bylo mírně rozkývat. K tomu se používala jednoduchá dřevěná páka, která byla k potěše turistů u balvanu instalována.
Obrázky: