Na svých cestách do Čech se slavný básník a přírodovědec s oblibou zastavoval u romantických bílých skal mezi Aší a Hazlovem. Skalní útvary nyní nesou název Goethova skalka a návrší na okraji Nebeského lesa Goethův vrch. Goethova skalka je chráněnou přírodní památkou. Jde o skalní výchozy mocné křemenné žíly o délce asi 400 m a výšce až 15 m. Žíla je součástí českého křemenného valu, který probíhá souběžně s tektonickými liniemi Českého lesa a u Hazlova proráží dvojslídné žuly smrčinského masivu. Pro svou vysokou pevnost byl žilný křemen dobýván v několika lomech. V největším z nich pod Goethovým vrchem se stavební kámen a štěrk těžil až do 60. let minulého století.
Přímo u frekventované silnice se nachází dnes poměrně nenápadný Goethův kámen. Jeho původně bělostnou barvu překryly černé automobilové zplodiny a silniční prach. Na balvanu je umístěna pamětní deska, kterou nechal zasadit amatérský přírodovědec a sběratel minerálů Joseph Sebastian Grüner na počest návštěvy sasko-výmarské velkovévodkyně Marie Pavlovny (1786-1859). Nápis praví:
Na tomto kousku skály stála
milostivá hraběnka v hlubokém pohnutí.
Neb Goethe z výsostných kruhů odešel,
jenž zde tak rád odpočíval
Vládnoucí velkovévodkyně ze Saska-Výmaru-Eisenachu Marie Pavlovna, rozená velkokněžna ruská, na počest památky velkého básníka při návštěvě Goethova kamene v srpnu 1846. Nově osazeno 28. srpna 1894.
Joseph Sebastian Grüner (1780-1864) byl chebský právník a kriminální rada. S Goethem se poprvé potkal služebně na jeho cestě do lázní. Grüner byl členem České vlastenecké společnosti v Praze a také Carské ruské mineralogické společnosti v Petrohradě. Za vědecké zásluhy obdržel zlatou medaili Velkovévodství výmarského. Jeho mineralogické sbírky končily po jeho smrti v muzeu tepelského kláštera.