Hlavní pamětihodností města Nejdek je románská hradní věž. Je údajným pozůstatkem hradu, který vznikl na žulovém ostrohu obtékaném řekou Rolavou kolem roku 1300. Věž byla obydlena až do roku 1790, kdy byl vystěhován poslední věžník i s rodinou kvůli zhoršenému stavu částí věže. V r. 1831 byla nejvyšší část věže odstraněna, protože hrozilo její zřícení.
Fantastický tvar Nejdecké skály - zvané též Knížecí nos - vznikl zvětráváním a odnosem měkčích částí horniny podél přirozených puklin, erozí vodním tokem Rolavy i lámáním kamene lidskou rukou. Skála je tvořena hrubozrnnou biotitickou žulou světle šedé až narůžovělé barvy. Žula (granit) je hlubinná vyvřelá hornina složená převážně z křemene, živců (ortoklasu a plagioklasu) a slíd (biotit - tmavá slída, muskovit - světlá slída).
Různé druhy žul jsou charakteristickými horninami celé oblasti. Budují rozsáhlý karlovarský pluton, který hostí významná ložiska cínu, železa, uranu a jiných rud. Ze žil pronikajících masiv se v okolí Nejdku dobývaly také křemen a živec pro výrobu porcelánu. Žula je tradičním stavebním materiálem, která se do 20. století lámala v četných lomech. Zvětráváním žuly vznikla na Karlovarsku ložiska kvalitního kaolinu.
Nejdeckou skálu obdivoval také Johann Wolfgang Goethe. Při cestě ze saského Schneebergu do Karlových Varů v roce 1786 ho upoutala natolik, že ji nakreslil. Na skále je v současnosti umístěn památník nejdeckému rodákovi Ignáci Sichelbarthovi (1708–1780), jezuitskému misionáři, hlavnímu dvornímu malíři a mandarínovi na císařském dvoře v Pekingu.
Hrad Vildštejn stojí na nevelkém žulovém ostrohu obtékaném potokem Sázek při okraji města Skalná. Založen byl někdy kolem roku 1200. Patří k nejstarším panským sídlům Chebska. Vlastnili ho Nothaftové, kteří patřili k nejvýznamnějším chebským ministeriálním a postministeriálním rodům. Od konce 13. století často měnil majitele. Dnešní podobu nabyl hrad během přestaveb v 15. až 16. století. Naposledy ho koupil koncem první světové války továrník Geipel, jehož následovníci vlastnili hrad až do konce druhé světové války. Dnes je objekt opět v soukromých rukou. Hradní budova je zrekonstruována. Je v ní muzeum hradu, středověká hodovna, královský sál, obřadní síň a muzeum hasičské techniky. Zámecká novější budova dnes nabízí prohlídku středověké kovárny, vězení i muzeum vězeňství na Vildštejně.
Obr.: Znak Skalné se stylizovaným hradem Vildštejn
Hradní skála je tvořena středně zrnitou žulou, která je součástí smrčinského žulového masivu. Převážná část smrčinského masivu leží v Bavorsku. Smrčinské žuly utuhly před milióny let v několikakilometrové hloubce a při teplotě kolem 700 °C. Ze žhavotekuté horninové taveniny postupně krystalizovaly hlavní součásti: živec, křemen a slída. Tyto minerály dávají žule nezaměnitelnou zrnitou stavbu. Místo vzniku žulového magmatu leželo mnohem hlouběji, 20 až 40 km a možná ještě dál v zemském nitru. Při kolizi dvou velkých kontinentů - Gondwany a Laurasie - vznikly před asi 320 milióny let variské velehory. V jejich nitru docházelo k natavení hornin a vzniklé taveniny pomalu stoupaly do svrchní zemské kůry, kde utuhly. Na zemský povrch se dostaly až po milióny let trvajícím odnosu nadložních hornin.
Obr.: Vildštejn před 100 lety
Žula ve Skalné patří do tzv. starší skupiny žul (tzv. granity G1), která je stará cca 325 miliónů let. Granity G1 tvoří v zemské kůře souvislou, 1-3 kilometry mocnou horninovou desku. Přívodní dráha magmatu (kořenová zóna) leží na české straně Smrčin.
Obr.: Hrad Vildštejn